ČECHOMOR - Co sa stalo nové

Celkové hodnocení alba: 72% Rok vydání: 2005 Žánr: folk-rock Celkový čas: 51:31 Skladby

Recenze:

Co sa stalo nové je první řadové album Čechomoru po pěti letech. A vlastně první studiové album Čechomoru vůbec, protože to předchozí (nazvané mimochodem Čechomor) natočila ještě Českomoravská hudební společnost. Od té doby se toho nového přihodilo docela dost. Kapela vstoupila do povědomí diváků díky filmu Rok ďábla, ve kterém se po boku Jarka Nohavici představila v poloze folkové i rockové. Následoval uhlazený projekt Proměny s Collegiem českých filharmoniků, naopak poměrně razantní koncertní album Live a konečně kompromis mezi oběma polohami, živé dvojCD Proměny Tour. Každé z těchto alb bylo něčím zajímavé, každé bylo kvalitní, každé obsahovalo něco nového. Nicméně první skutečně nová kolekce Čechomoru opravdu vychází až teď.

Ve složení kapely došlo za těch hektických pět let k jediné změně: odešel bubeník Martin Rychta. Dnes za bicími sedí Gruzínec Roman Lomtadze se zkušenostmi v různých žánrech (Ivan Myslikovjan, Laura a její tygři). Další změnou je pak přechod Čechomoru od společnosti Universal Music pod křídla spojených firem Sony BMG. Od tehdejší jedničky na trhu k jedničce současné.

Od alba Mezi horami (1996) se Čechomor nikdy tolik nepřiblížil k opravdovému folklóru jako na novince. Někde si kapela vystačí s minimalistickou nástrojovou variantou housle, kytara a akordeon (slovenská Ej, dolú Váhom), jinde ke zmíněné trojici přidá pouze violu (Za gorum, za vodum). Folklórně zemité jsou i další skladby, ve kterých hrají hlavní roli rychlé Holasovy housle (Do kostela zvonili). Dalšími důležitými nástroji jsou dechy, přičemž celý dechový miniorchestr zvládá suplovat Radek Pobořil (trubka a křídlovka v závěru Až půjdou cikáni). Hutnější skladby (Katuša) tvrdí bicí Romana Lomtadzeho (který však zvládá i latinské figury v Do kostela zvonili) a elektrické cello Michala Pavlíka.

Sama základní pětice produkuje velmi barevnou hudbu. Aby však album bylo ještě pestřejší, pozvala si zajímavé hosty. Výraznou výpomocí je hráč na cimbál Jan Mikušek, který se objevuje téměř v polovině skladeb. Ucho milovníka world music zaplesá při poslechu skladeb Co sa stalo nové a Malovaný kostel, ve kterých hostuje japonský multiinstrumentalista Joji hirota (zde bubny taiko v Co sa stalo nové a flétna shakuhachi v Malovaném kostele). A nad tím vším bděl producent Ben Mandelson, který po spolupráci s kapelami ujgurskými, bosenskými nebo malgašskými vyslyšel právě nabídku od Čechomoru.

Pokud jde o zpěv, zůstává základní jistotou příjemný dvojhlas Karla Holase a Františka Černého, který dokáže skvěle suplovat folklórní mužské sbory. Při potřebě ženského partu požádali pánové opět o výpomoc osvědčenou Lenku Dusilovou a pro ozvláštnění si přizvali Ira Iarlu Ó Lináirda, který má díky působení v kapele Afro Celt Sound System s prolínáním žánrů bohaté zkušenosti. Česko-irský duet Zločin album oživuje, aniž by působil neorganicky, a připomíná, že vedle folklóru českého, moravského a slovenského je kapele blízká i hudba keltská (viz Instrumentálku na irské téma na albu Live nebo dřívější působení Karla Holase po boku Alana Stivella).

Booklet alba je vzorně vybavený texty a podrobným rozpisem účinkujících u každé skladby. Nejvíce mě v něm však pobavily vtipné vysvětlující glosy v angličtině. Nikoli překlady textů, nýbrž uvedení do souvislostí (že řeka Orava protéká krajinou, kde se natáčel film Želary; že Váh teče k Bratislavě, poblíž které se vlévá do Dunaje; nebo že nářečí závěrečné Za gorum, za vodum mnozí Češi téměř nerozumějí).

Celkově mám z nového alba Čechomoru velmi dobrý pocit. Nebudu zatím tvrdit, že jde o nejlepší album kapely, jak jsem četl v jedné novinové recenzi. Na takové hodnocení je příliš brzy. V každém případě se však zrodilo důstojné pokračování desek Mezi horami a Čechomor (což jsou alba ve svém žánru naprosto špičková). Kapela po několikerém omílání týchž skladeb v různých variantách kapela konečně dokázala, že dokáže natočit něco nového (jakkoli některé z úprav pocházejí ještě z dob Jiřího Břenka). A také - což je zvlášť dobře - že necítí potřebu podbízet se komerci.

Milan Tesař

Zdroj: http://www.proglas.cz/detail-clanku/cechomor-co-sa-stalo-nove.html



Co sa stalo nové? Velké kulové. ČECHOMOR, ti jemně rockující lidovkáři vydávají nové album, ale kdo čeká převratnou novinu ze světa doškových chalup, bujných tancovaček, selských rebélií a mordů z horoucí lásky, ten se se zlou potáže. Ostatně... proč také měnit něco, co ČECHOMOR vyneslo na předchozí řadovce do předních řad české hudební scény?

Dobře, dobře. Pokud pominu pragmatické pozadí celé věci, nemohu se necítit zklamaný. Tak trochu jsem se těšil, že ČECHOMOR překvapí alespoň špetičkou kompoziční odvahy, kterou ozdobili „Sedem nocí“ na živáku. Bohužel, novinka se nese v duchu zcela opačném – než aby se Čechomoři snažili o přetvoření lidovkového tvaru v něco alespoň trochu provokativně nového, věnují se pečlivému aranžování a citlivému (snad až příliš pietnímu) přehrávání národního folklóru s lehkým rockovým přídechem. Ono je to vlastně v pořádku, ale může mi někdo říci, co je na téhle desce rockové? Franta Černý není bůhvíjaký kytarista, ale takové upozadění a nevynalézavost jeho instrumentu skutečně nechápu. Komorní přicmrndávky znuzeně přežvykují i tam, kde člověk instinktivně touží po řáckém riffu („Katuša“, „Do kostela zvonili“). „Co sa stalo nové“ působí poněkud nevýbojně, jako hodná ženuška, která dřepí doma za pecí, štrikuje, uvaří, když se chlapisko z roboty domů vrátí... Jenže s takovou ženštinou je po čase pěkná nuda, a tak chlapisko počne brousiti za skotačivými robami ze vsi.

Dost lidové poezie. Dojem blazeovanosti a uhlazenosti posiluje zvuk a produkce slavného Bena Mandelsona. Ty jsou natolik umravněné a salónní, že místa, kdy má skladba nepopiratelnou energii (punkový náklep „Do kostela zvonili“), naprosto zbytečně glajchšaltují a klidní. Proč musí bicí výtečného Romana Lomtadzeho na některých místech trpět takovým zvukovým přehlížením, to skutečně nechápu... Ale abych jen nehanil. Ten zvuk má dvě tváře. Sice potlačuje živelnost desky, na druhou stranu zdůrazňuje její největší klad – barvitost aranží. Ty se pánům povedly báječně – přibylo žesťů, přibylo tradičních nástrojů (gajdy, cimbál atd.)... dechové sekce je určitě pozitivních novinkou, byť když trombóny v „Až pudou cigáni“ zadují do rytmu umca-umca, mám trochu dechovkovou kopřivku – ale ono se to tam hodí, ať chci, nebo ne. Fajnové je i oživení materiálu exotikou – japonsky znějící perkuse ve skočné „Co sa stalo nové“, avalonsky tklivý irský pěvec Ó Lionáird v opravdu překrásném „Zločinu“... To vše novinku nakopává směrem ke slušné kvalitě, která nemůže urazit.

Podívám-li se na album „Co sa stalo nové“ z odstupu několika týdnů poslechu, nemohu mu upřít svéráz, příjemnost, otevřenost. Obecně platí, že nastavený rastr ČECHOMORu jako kapely s umravněným zvukem a bohatými aranžemi mnohem více prospívá baladickým kompozicím (čirá nádhera „Malovaný kostel“, krasosmutnění „Z večera je jasno“, zmíněný „Zločin“). Klasická čechomoří juchadla sice fungují, ale tak nějak na třičtvrtě plynu. Z mého pohledu jasně vítězí „Katuša“, kde se kapela alespoň trochu rockově i kompozičně odvázala. Je asi mojí chybou, že jsem od novinky očekával příliš. ČECHOMOR natočili desku, kterou kterou lidé chtějí slyšet a která se bude líbit. Z mého pohledu je tím hodně postižená, vám to tak připadat nemusí. Nadšených ohlasů není málo. Já se mezi ně nezařadím, protože předchozí nahrávka disponovala mnohem větší upřímností a tahem na branku.

Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=2163