THEATRE OF TRAGEDY - Forever Is the World

Celkové hodnocení alba: 52% Rok vydání: 2009 Žánr: gothic metal Celkový čas: 37:46 Skladby

Recenze:

Při poslechu první skladby "Hide And Seek" ze sedmého studiového alba "Forever Is the World" významných norských náladotvůrců THEATRE OF TRAGEDY jsem se vrátil v čase až k prvopočátkům kapely, tedy dnes už ke kultovnímu počinu "Velvet Darkness They Fear". Přiznám se, že k norskému sextetu mě vážou především pouta nostalgie a bezesporu si staré dobré časy z poloviny 90. let hodlala částečně osvěžit též sama skupina.

U THEATRE OF TRAGEDY však není konstatování, že první desky byly tvrdší než ty současné, jednoduché jako u jiných metalových kapel. Jelikož smíšený ansámbl nikdy nezněl tak syrově, ba právě naopak (pouze produkce nebyla natolik vyprofilovaná jako v současnosti). Nemůže být tedy řeč o nějakém rezolutním návratu k syrovým kořenům. Právě tito Norové, tehdy v čele s křehkou zpěvačkou, disponující v té době v metalu nevídanou sopránovou zpěvovou polohou, stáli u zrodu milované i nenáviděné melancholické větve tvrděkovové hudby zvané gothic metal. Též proslavili model zpěvu "kráska a zvíře", ačkoliv za léta se tento způsob uměleckého vyjádření natolik zprofanoval, že od něj nakonec upustili. V období desek "Musique" a "Assembly" se skupina snažila objevovat více neotřelé výrazové prostředky a jejich mix electro popu a tvrdého rocku považuji za nejinvenčnější období spolku.

S příchodem nové zpěvačky Nell Siglandové skupina vsadila na jistotu přímočarých kompozic, nicméně s hitovými refrény, své střelivo však albem "Storm", zdá se, vystřílela a "Forever Is the World" se ocitlo v jakési slepé uličce. Na jedné straně skupina pokukuje po jistotách minulosti, ale otázkou zůstává, kolik fanoušků starých alb tento kompromis dnes ocení. Přece jen, i gothic metal se za svou dobu vyvinul směrem k co největší pompéznosti, ale THEATRE OF TRAGEDY si naopak uchovávají spíše intimitu malé divadelní scény, než okázalost národního divadla. Proto se na druhé straně snaží logicky navázat na hitovost předešlé "Storm", ovšem v tomto ohledu se kýžený výsledek dostavuje tak způli.

O kvalitách zpěvu Nell nelze pochybovat, na druhou stranu upozadění souputníka Raymonda nevidím jako nejrozumnější krok. Sice překvapí po letech znovu hrubozrnným výrazivem (úvodní "Hide and Seek", "Hollow" či "Frozen"), což jsem opravdu nečekal, ale je škoda jeho skromného pěveckého vkladu na albu. Přitom se nemá zač stydět a především jeho melodický zpěv či spíše flegmatický recitativ velice rád vyhledávám. Pokud by se nějaká kapela mohla bez pocitu klišovitosti navrátit k modelu zpěvu "kráska a zvíře", uvítal bych to právě u THEATRE OF TRAGEDY. Nic z toho však neregistruji, tudíž se "Forever Is the World" nikam razantně nevrací ani nesměřuje vstříc k novým výzvám. Značná část dřívějších posluchačů odkojených romantickými post-doomovými slaďáky pejorativně nazývanými popmetal odrostla a nová generace raději sáhne po osvědčeném komerčním artiklu. Ačkoliv už nikdo THEATRE OF TRAGEDY neodepře jejich zásadní vliv na gothicmetalovou scénu, jen těžit ze svého jména nelze navěky.

Autor: Štěpán Šimek (hodnocení 60%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/2007080009-theatre-of-tragedy-forever-is-the-world.html