DANIEL LANDA - Nigredo

Celkové hodnocení alba: 71% Rok vydání: 2009 Žánr: rock Celkový čas: 37:39 Skladby

Recenze:

Po odmlce způsobené mimo jiné autonehodou v rallye a psaním muzikálu se představuje přední český zpěvák Daniel Landa s novým albem nazvaným Nigredo. Jde opět o zpověď ostrého chlapíka, nebo se mu při bouračce „rozsvítilo“, jak by si někteří jeho odpůrci přáli?

Když uslyšíte první song, naštvete se na prodavačku, že vám určitě vyměnila cédéčka. Z reproduktorů se totiž souká veselá folková drnkačka. Landa vtipně, i když občas kostrbatě, vysvětluje svou dlouhou pauzu a dává k dobru příběhy, které mezitím zažil. Nezapomene vysvětlit, že nigredo je latinský výraz, nejde o čerňochy. Nakonec se znova jemně ironicky otře o kritiku – moc se nevztekejte, zpívá jenom vyholená guma. Vypadá to na vtipně pojaté album a začínáte se těšit, co si pro vás Landa připravil v dalších skladbách.

Jenže počáteční nadšení nad změnou přístupu vás přejde hned po několika vteřinách – vybafne na vás další vlastenecká píseň se silným refrénem, kde si Landa užívá svůj drsný hlas za doprovodu velmi ostrých kytarových riffů. Prostě tak, jak to mají Landovi příznivci rádi. Ale mezi refrény schází hřímající hlas do nižších pater a skoro až jemně zpívá o lásce. Těším se, jak tyhle polohy bude Landa sekat na koncertech, držím mu palce.

Písní s vlasteneckou tématikou je na novém albu požehnaně – z prvních pěti rovnou tři. Píseň s názvem 1968 vypadá jako jedna velká inspirace Karlem Krylem, čemuž se nikdo znalý Landových názorů divit nebude. Daniel Landa má k roku 1968 také ještě symbolický vztah - v tomtéž roce se totiž narodil, což nepřímo zmiňuje i v tomto songu.

Do druhé poloviny alba vás přivítá metalový úvod písně Jen ať to sype, kde se Landa věnuje své další velké vášni – motorsportu. Verš Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru, nejkrásnější muzika je rachot motoru! hovoří za vše. A sypou to tam pěkně i muzikanti z doprovodné kapely – takový nářez jsem opravdu nečekal, občas se ozve pořádný metalový rykot, kytary i bicí jedou naplno a tepová frekvence by stoupla i Dalajlámovi.

Následuje pro mě nejlepší song celé desky – Malá díra v hlavě. Jelikož už má Landa za sebou dlouhou muzikantskou historii, lze sledovat podobnost této pecky s předešlou tvorbou - textem a atmosférou připomíná snad nejvíce Pozdrav z fronty.

Zajímavý počin je Eurosong, který trošku připomíná We are living in America od slavnějších Rammsteinů. Ale v pojetí Landy jde o originálnější formu – v písni se střídají různé hudební styly, od folkového drnkání na kytaru přes náznak balkánské dechovky až po nejoblíbenější a Landův nejtradičnější hardrock.

Odplivnutí je pro mě po úvodním Prologu dalším velmi rozporuplným počinem. Landa se opět jako by před někým ospravedlňuje, ale tentokrát se snaží vykřičet do světa svou zlobu na metaforického škodiče a závistivce. Má to člověk formátu Daniela Landy zapotřebí? Anebo právě člověk formátu Daniela Landy je ten, který podobné věci nepřejde, ale bude navzdory všem prosazovat svůj názor? Těžko říci, neznám jej osobně.

Nigredo je název nejen poslední písně, ale i celého alba. Váže se k muzikálu Zlatý drak a ukazuje v prostředí nadpřirozených bytostí opět drsnou tvář zpěváka – Najdu další zeď a hned ji vyzkouším čelem, to je odpověď, jak nakládám s tělem – tento úryvek z refrénu dokazuje snad nejlépe moje pocity z Landy. Jako by se snažil jít proti všem a je mu úplně jedno, co ho to bude stát.

Je to dobře zvolená image rebela, která bude v současné době skvěle prodejná (ostatně jako všechny Landovy desky), nebo jde o přirozenou náturu člověka se silným národním cítěním?

Autor: Mates (6.6.2009)
Zdroj: http://www.superbeat.cz/clanek/22984-daniel-landa-nigredo-co-se-nam-snazi-rict.html

---

Hurá! Asi takto reagují od začátku června fanoušci Daniela Landy. Co se stalo? Vyšel novej Landa přeci. Po roce a kus od první zmínky je Nigredo na světě.
Při desce doporučuji nejíst a nepít. Při tónech úvodního Prologu by Vám mohlo zaskočit. Folkový úvod á la Jarek Nohavica by nečekal asi nikdo. Zvláště poté, co Dan prohlašoval novou desku za rozhodně nejtvrdší a nejtemnější. Nemusíte se bát – je to jen začátek. Nadsázka a vtip je věc, která se na deskách Daniela Landy nevyskytuje a Nigredo není výjimka – ba naopak. Již druhá věc na desce – Waltr, Ute, Tommy and Marry má mnohem „veselejší“ téma. Smrt, láska a válka jsou Landovy oblíbené ingredience a na nich je tato píseň postavená. Při závěrečné „ pozdrav z Berlína, pro Marry z Londýna“ vás lehce zamrazí v zádech, když pochopíte, jaký pozdrav má autor namysli.

Texty jsou asi hlavním pilířem této desky (ostatně jako na jiných). Vysvětlila vám někdy CNN situaci v Afghánistánu? Ne? Landovi na to stačí necelé tři minuty a do cvakání zásobníků dá jasně najevo, že v Afghánistánu není místo pro Amíky, ani pro Rusy. Sotva se stačíte rozkoukat tak se na Vás valí „Veselá písnička“, která je veselá asi jako pohřeb.

Jako jediné klopýtnutí na cestě za pěti hvězdičkami vidím skladbu 1968 – po textové stránce to občas drhne a celkové vyznění je o několik tříd nižší, na rozdíl od konkurenční 1938. Aranže v této skladbě na mě působí příliš pozitivně, ačkoliv je ta píseň pro Daniela velmi osobní – zmiňuje v ní svou maminku Danielu a sebe, ještě jako nenarozené dítě (U okna stojíš a pláčeš, Danielo. O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní/ Ten rok se prý téměř nestřílelo, no a tvůj syn to snění vkládá do písní.). Tuto píseň vidím jako promarněnou šanci a pomyslné dno desky.

Přehoupneme se do druhé půlky desky a už se to valí, už to sype. Nejrychlejší skladba alba, ve které Landa vyznává lásku nejen své milé, ale také své druhé lásce – rallye. Naprosto mě dostal verš: „a prosvištíš zatáčkou, rovnou do pokoje s kapačkou“. Ne nadarmo zdobí obal desky Nigredo Landovo převrácené auto. Velmi svižná skladba, skoro jako Láska – prase na 9mm argumentů.

Singlovka Malá díra v hlavě šlape dobře už nějakou chvíli v rádiích a je to jedna z nejlepších skladeb desky. Elektrická kytara je vkusně kombinovaná s klasickou a v tvrdších pasážích této skladby slyším kytaru jako u Rammstein. To je na této desce poprvé a ne naposledy.

Poslední tři skladby jsou jasným vrcholem alba. Eurosong prošel od koncertů obrovskou změnou. R'n'B, banjo jak od Ivana Mládka a na závěr Rammstein zpívající anglicky. Je to šílené, ujeté stejně jako vážné. Dyť to tu bude se všemi těmi KFC, Big Macy, Jogobellamy atd. vypadat všude stejně. A pak se budeme stejně jako Landa ptát: „Where is my home? European Union“.

Odplivnutí je textově nejzdařilejší. V bookletu tuto píseň zdobí zvednutý prostředníček. Je to vzkaz. Vzkaz všem těm pisálkům, spekulantům a ignorantům, kteří minulý rok rozpoutali mediální hon, jehož cíl byl jasný – co nejvíc pošpinit Daniela Landu. „A co bys ještě chtěl? Mám teda přestat radši zpívat? Vytas osvědčený trumfy, mesiáš, boháč a nácek. Mám stát jako blbček a mám se jenom dívat, na to jak na mě pan spravedlivý zezadu tahá klacek?“ Tohle je Landova reakce, odplivnutí směrem k nim a zdvižení pomyslného prostředníčku.

Závěrečná fantasy Nigredo je třešnička na dortu a černý kůň desky. To jak je tato píseň spojena s projektem Zlatý drak vám jistě vysvětlí jiní.. Ač jsem jí zpočátku nemohl přijít na chuť tak se dere stále dopředu. Čím? Působí na mě povzbuzujícím dojmem (Neboj nedojdou mi šípy, ty si trhám ze zad s masem. Jen se nadechnu a pak to přebolí časem. Co na tom sejde... stejně jsme tu jenom coby hosti.)…“Možná že to zdárně dopadne.. A možná ne.“

Ta deska dopadla zdárně. Možná dokonce, že zdárně je slabé slovo. Daniel Landa natočil svou druhou nejlepší desku. Z piedestalu už asi nikdy nesejme album Chcíply dobrý víly, ale je fajn, že se stále snaží. Po pokusech jako Konec, Smrtihlav, Kvaska a Touha je tu konečně deska, která vás nabudí, stejně jako by vás dojala k pláči. Je to deska, do které Daniel Landa vložil kus sebe, své názory a pocity. Dělal to samozřejmě i dříve, ale na této desce je to nejvíc znát. Ne nadarmo ji na tiskovce označil jako Nitrendo. Můžeme spekulovat, co si všichni ti rádoby znalci extremismu najdou tentokrát. Bude to verš „Myslím, že bys rád ještě smazal slovo národ. Tak si sežeň nějaký štětky a hnědou barvou to natři. „, nebo Messerschmitt ve druhé skladbě? A co ho sjet za to, že v Eurosongu první zdraví Němce? Nechejme se překvapit…

V prologu Daniel uvádí – třináctá deska není druhá. Má pravdu – opravdu není. Ale je to po mnoha letech deska, která se jí může postavit tváří v tvář. A to bohatě stačí…

Autor: Martin Římský
Zdroj: http://www.rockandpop.cz/recenze/daniel-landa-nigredo/

---