JAMES HORNER - Troy

Celkové hodnocení alba: 58% Rok vydání: 2004 Žánr: soundtrack Celkový čas: 75:16 Skladby

Recenze:

Z hudebního hlediska bylo původním záměrem režiséra Wolfganga Petersona (Ponorka, Dokonalá bouře) dostat do filmu hudbu, která by zněla jako ze starých časů, kdy ty největší dobrodružné soundtracky skládal Miklós Rozsa a Alex North a tímto úkolem na téměř jak rok zaměstnal Gabriela Yareda (Anglický pacient, Návrat do Could Mountain), který se snažil co nejblíže vyplnit představu režiséra. Když ale došlo ke zkušební projekci, některá z pomazaných producentských hlav se vyjádřila, že hudba v tom filmu zní nějak moc staře a přes veškerou nevoli Petersona a Yareda byl povolán James Horner, který za šibeničných 13 dní složil to, co se objevilo ve výsledné verzi filmu a nahradilo tak něčí několik měsíců dlouhou a pečlivou práci (ostatně několik výtečných skladeb!!! si můžete stáhnou z webu Gabriela Yareda a posoudit, kdo stvořil lepší dílo, jen si předtím sežeňte nejnovější Flash, jinak se na Yaredově webu nikam nedostanete). No, nebyli byste naštvaní? Yared určitě je!

Další otázka je, jakpak asi vypadá hudba, kterou Horner za oněch 13 dní složil? Odpověď je jednoduchá, zní to asi jako 90% všeho, co už Horner složil někdy jindy a jako 10% něčeho, co složil někdo jiný. A co z toho vyplývá? Jednak to, že by už Horner neměl skládat filmovou hudbu – alespoň tedy k dobrodružným historických velkofilmům rozhodně ne, a druhak, že Troy prostě zní stejně standardně jako většina těch standardních soundtracků Jamese Hornera – namátkou třeba The Fourth Feathers. Tak se na něj vrhněme...

Osobně mě nejvíc na celé kompozici zaujaly temnější skladby, které zde většinou mají i náležitou délku a pomalu rozbalují a rozvíjejí (soundtrack má celkem neúnosnou stopáž 75 minut), často za přispění úžasného vokálu Tanji Tzarovské (kterou původně objevil Yared). V takovémto stylu celý soundtrack začíná - skladbou 3200 Years Ago, o mnoho propracovanější je ale devítiminutová The Greek Army and It´s Defeat, kde klavír v militaristickém rytmu připomíná pomalu vzrůstající monstrózitu Zimmerovi Thin Red Line – jen pro přirovnání. V Hector´s Death zase zaujme Tzarovské naléhavý zpěv a vřískavé perkuse.

Dobrodružné skladby jsou na tom špatně. Ne že by se nejednalo o náležitou bitevní muziku, která se do filmu jistě hodí, kterým nechybí energie a správný drive, ale konkrétně tohle (no a ještě pár lyričtějších motivů) je přesně to, čím nás Horner zásobuje už několik let v kuse a opravdu nemám nejmenší chuť poslouchat to stále dokola – v Achilles Leads the Myrmidos si cením celkem hrůzostrašného hlavního motivu, ve The Wooden Horse and the Sacking of Troy obdivuji jak po celých deset minut Horner ve skladbě drží mračno energie...Ale opravdu jsem tohle ještě nikdy neslyšel? James Horner je profesionál všemi couly – ale zatraceně neoriginální!!!