PAIN - Dancing with the Dead

Celkové hodnocení alba: 78% Rok vydání: 2005 Žánr: metal Celkový čas: 47:22 Skladby

Recenze:

Nestor Peter Tägtgren vyrukoval již se čtvrtým albem pojmenovaném "Dancing With the Dead" své sólovky PAIN. Tento projekt se od jeho hlavní domovské skupiny HYPOCRISY v minulosti lišil rapidním příklonem k nu-metalu až s popově laděnými postupy. Rovněž v PAIN Peter využívá v míře větší než malé klávesy, samply a různé cyber efekty. Ostatně škatulka cyber metal se zdá být více než adekvátní.

Ovšem oproti minulému, melancholicky laděnému počinu "Nothing Remains the Same", začíná novinka překvapivě tvrdě. Kytarové riffy úvodní "Don't Count Me Out" docela slušně nakopávají a bez problému by se hodily i do domovské skupiny HYPOCRISY. Rovněž zaregistrujeme progresivnější manýry. Nicméně s následující "Same Old Song" nám Peter na podnose přináší klasický song PAIN. Skladbu lemují vznětlivé klávesy s nádechem symfonična, ale to hlavní, proč si koupit počiny PAIN a taktéž hlavní devíza skupiny, je čistý vokál Petera Tägtgrena. Nečekejte nějaký bardský zpěv, ale sympatický projev rockera (ostatně nějaká ty pivka a cigára se musela nutně projevit :-). Díky němu skladby získávají příjemný, temperamentní náboj a místy dosahují akcelerace jednoho nejmenovaného kanadského šílence :-). Taktéž následující "Nothing" se nese v pohodovém painovském duchu, jaký známe z jeho straších počinů. Ovšem následující skladby jako "Tear it Up", "My Misery" či hlavně "A Good Day to Die" se nesou pro PAIN v nezvykle tvrděmetalové sféře. Jeden nasraný riff střídá druhý a Peter inklinuje spíše k syrovější hlasové poloze. Kam se poděly chytlavé klávesy, zapamatovatelné melodické refrény či industriální samply. Baladu abys pohledal. Nemyslete si, že bych měl něco proti metalu (ani náhodou) a nyní velebil pop, ale měl jsem za to, že v PAIN si Peter ventiluje své melancholické alter ego a v HYPOCRISY to druhé, nasranější. Nyní se to nasranější dere na povrch s větší vervou. Metal zvítězil a s přimhouřením oka bych si některé skladby mohl zaměnit s těmi vyměklejšími z desek HYPOCRISY.

Bohužel, počin "Dancing With the Dead" nedosahuje takové hitovosti jako minulý skvost "Nothing Remains the Same". Hlavně mi tu scházejí takové pregnantní hitovky, jako např. "Just Hate Me" nebo "Eleanor Rigby" (snad nejgeniálnější cover od THE BEATLES, co jsem kdy slyšel). Taktéž CD zní poměrně rozháraně, čímž tento konglomerát připomíná spíše první dvě alba "Pain" a "Rebirth". Ale přesto se jedná v tomto stylu o nadprůměrné dílko a směle se může řadit po bok podobně laděných spolků jako např. THE KOVENANT či RAMMSTEIN.

Zdroj: http://www.abysszine.com/view.php?cisloclanku=2005042603-pain-dancing-with-the-dead



Severská ročenka pokračuje. Hezky to ten Petr střídá. Umně prohazuje aktivity HYPOCRISY a PAIN, čímž ale maskuje víceméně totéž. Rozdíly už začínají být v podstatě jen kosmetické. Novinka PAIN není v tomto ohledu žádnou výjimkou, stejně jako nebude ani příští album HYPOCRISY. Kdo trošku sleduje tvorbu tohoto švédského rokéra, musí mu být všechno hned jasné.

Album „Dancing With the Dead“ je typickým členem rodiny Tätgrenovců a já se přiznám, že by mě docela zajímalo, jakým způsobem Petr vybírá skladby pro jednotlivé kapely. Ano. Musím říct kapely, protože status projektu už PAIN ztratili kdysi dávno po vydání „Rebirth“. Je to trošku škoda, protože právě „Rebirth“ bylo album přelomové a podle mého názoru nejvíc dotažené, co se elektronické podoby týče. Jenže s ním přišla i popularita. První turné. A ortodoxní rokéři najednou zjistili, že ne vše z toho industriálního inferna se hraje dobře na živo. Asi. Jinak si nedokážu představit, proč by se vzdávali osvědčeného modelu a místo pořádné elektronické palby začali svou hudbu postupně ohlodávat na kost a posouvat ji do oblasti rock-metalu obecného, s občasnou podporou samplů, jako tomu bylo na albu předchozím. Novinka je na tom sice lépe, ale zase ne o tolik. Jediné, co by mohlo PAIN eventuelně zachránit a také docela zachraňuje, je docela solidní příklon k popu. Hitový potenciál některé skladby rozhodně nezapřou. Ne nadarmo (a rozhodně ne zadarmo, singly PAIN dosahují ve Švédsku běžně platiny) vyšly skladby jako „Same Old Song“ (ale ten text…to je infantilita) a „Not Afraid To Die“ nejdřív na singlu. Na druhou stranu je tu i antihit „Don´t Cut Me Out“ s jasnými vlivy MESHUGGAH. Skoro až punková úsměvná věcička „Bye/Die“ a nebo záhadně znějící „Tear It Up“. Celkově mi pak „Dancing With the Dead“ přijde trochu přímočařejší a tvrdší oproti předchozímu „Nothing for Remains“. Zvuk alba zůstal od minula defakto stejný a je jeho jasným poznávacím znamením, což bych vzhledem k jeho kvalitě kapele rozhodně nevyčítal. Možná vrstvení kytar je trochu míň průhledné a odkazuje víc na HYPOCRISY. Musím taky vyzdvihnout Petrův zpěv, na kterém je znát, že postupem času lehce vyzrává a v současné době už občas vytáhne i poměrně přesvědčivé melodické polohy. Koho by to na „The Fourth Dimension“ napadlo? Ještě tak pět, šest alb a budeme mít novou metalovou superstar. Nesmím zapomenout zohlednit ani vcelku solidní obal alba. Ten solidně doplňuje moderní polohu hudby, o kterou se PAIN snaží...

Hodnocení tentokrát asi trochu podstřelím, páč si ze mne kolegové dělají srandu, že stejně jako já hodnotí číselně hudbu už jen matka Tereza. A já sám musím přiznat, že snad kromě úvodního singlu mě nic moc na albu do kolen nepoložilo. To ovšem nemění nic na faktu, že PAIN stále hrají solidní hudbu a v rámci toho, o co se snaží, se jim to rozhodně daří. Co bych chtěl od nich slyšet do budoucna? Rozhodně album plné hitů. Ať už těch elektrických, nebo současných, elektro-metalových. Umění (dá-li se tomu tak říkat) nechť přenechají HYPOCRISY.

Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1962