Olomouc

Občas se mi stane,
což mě vyvede vždy z míry,
když mi někdo řekne pane,
ač mám teprv dvacetčtyry,
to se asi něco děje,
to se asi něco mění,
když si zajdu na koleje,
už tam tolik známých není.

Jen ta Olomouc je stále stejná,
holubů se snáší hejna
nad radnicí, jež mi vzala
kamarády ztuhlé v gala,
je stejnej pohled na dvojice
namačkané u Trojice,
jen vzpomínek je mnohem více
a příjemně bolí.

Občas se mi stane,
že se přistihnu, jak kráčím
po té cestě vyšlapané,
i když stále nevím za čím,
to se asi něco děje,
to se asi něco mění,
více zajímá mě kde je
ta, co zatím se mnou není.