Prosím tě, holka

Prosím tě, holka, nemrač se tolik,
nebuď už se mnou na kordy,
jsem jenom blázen a alkoholik,
co umí čtyři akordy.

Akordy čtyři a písní stovku,
navíc pár príma historek,
nalej si vodku, mně becherovku,
půjdem si spolu sednout na dvorek.

Měsíc, ten osamělý cestující časem,
decentně poodejde s vážnou tváří mima,
potom tě rozechvěju neumělým hlasem,
a když ne já, tak určitě tě rozechvěje zima.

Z oblohy cosi bílýho padá
a na tvým nose taje to,
že já jsem starej a ty jsi mladá –
– aspoň mám něco najeto.

Tak už se nemrač, dívej, čas letí,
čeká nás príma apartmá,
umělci všichni prý jsou jako děti,
a já mám vše, co správný capart má … mít.