Hráz

Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,
Pár kůží a krb, co dřevo z něj voní
S jarem když Máj rozdá barvy svý
Tu sosna krásná nad chajdou se skloní
A říčka, když stříbrným hávem tě přikryje s ránem
Svý ahoj jí dáš a zas je tu den

R:
Zazní údolím kytara tvá
Ta píseň ráno uvítá, svět s ní, svět s ní

Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
A okruny stromů tě uvítaj rosou
Víš, že času je dost to znáš
A možná potkáš někde dívku bosou
Po slůvkách, který se říkaj, po dnech něžných stisků
Vás uvítá chajda a zas je tu den

R:

Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
A oznámí všem je poslední den
Voda zaplaví údolí –
Sosnu, chajdu pohled zabolí
Ta hráz je potřebná všem však zabíjí den,
Co nosil tě v náručí romantiském

Zazní údolím bolest, pláč,
Ta bolest ráno uvítá svět s ní, svět s ní