Nic moc

Napsal jsem si píseň
je to píseň tato
melodie nic moc
ani slova žádné zlato

Napsal jsem ji jen tak
z radosti a štěstí
že už zase mohu
nikdo nehrozí mi pěstí

Píšu co chci co se mi chce
co mé srdce žádá
a pan kritik hudební znalec
z toho strádá
Já ho chápu já mu rozumím
já jinak písně skládat neumím
možná že umím ale nechci
možná jsem propadl v poslední lekci
propadl pozlátku peněz a slávy
jenže co s tím když mě to tak baví
Milý pane promiňte že hraju
já se kaju
promiňte všichni domácí i cizí
já už mizím
zvolna mizím Napsal jsem si píseň
sloku refrén sloku
tak nějak to dělám
už třicetpět roků

Celé dlouhé roky
v levné masce barda
hraju si a zpívám
a bavím se jak malý Jarda

Hraju co chci co se mi chce
co mé srdce žádá
a pan kritik hudební znalec
z toho strádá
Pro něj jsem šejdíř pro něj jsem kujón
pro něj jsem prošlý slepičí bujón
pro něj jsem bluma spadlá z višně
děvkař a frajer tvářící se pyšně
zhouba národa špatný vzor
krycí jméno Never more
Promiňte všichni že ještě hraju
já se kaju
promiňte všichni domácí i cizí
já už mizím
pomalu mizím