Obluda

Byla země, kde se všem slušne žilo,
bez morových ran a beze vzpour, no, beze chmur,
tam se jednou stvoření usadilo -
- polobůvol-polobýk-polotur.

Král hned vydal k junákům provolání:
"Zničíme to ohavný stvoření!
Toho, kdo ho zastřelí, bez váhání
se svou dcerou královskou ožením."

Kolik měl těch junáku, no, to je sporný,
jenom jeden však měl odvahy dost,
býval prvním ze střelcu v gardě dvorní,
než ho stihla královská nemilost.

Král mu pravil důstojně: "Tvůj trest rušim,
nabízím ti místo nej odměnu,
jestli skolíš obludu, namouduši,
moji dceru dostaneš za ženu."

"Pane králi, co je to za odměnu,
radši dej nalejt kořalu do sudu
a tu princeznu si nech, nechci ženu,
však i bez ni přemůžu obludu."

"Budeš nadosmrti hnít v kriminále,
když si, lumpe, nevezmeš princeznu,
marná sláva, ona je dcera krále,"
nato junák: "Jak jsem řek' - nevezmu."

A zatímco se s ním král handrkoval,
polobůvol-polobýk žral a žral,
ke královu zámku se přibližoval,
živou duši za sebou nenechal.

Tak co naplať - dostal pít po libosti
a když skolil obludu, tak roha vzal,
tak ten střelec, i když byl v nemilosti,
králi i dvořanům lekci dal.