Píseň o veliké zimě

Daří se mi, daří,
jako když se v zimě oteplí,
kamarádi chodí rozeplí
v kabátech bez límce
a já mám pořád půlku prosince.
Snad je to chyba v kalendáři,
snad jsem zimomřivý nad průměr,
kdybych tak sám sobě rozuměl,
to bych se předělal
a rozpálil se jak pec do běla.

Vede se mi, vede,
žádná velká sláva to není,
předvčírem mi vyplo topení,
mrazírna z pokoje,
co mám z toho, že venku jinde teplo je.
Slunce je koláč s medem
a já koušu chleba k snídani,
dvě jonatány nesu na dlaních,
tak jde rok po roce
a já jsem velkou zimou nemocen.

Daří se mi, daří,
jako když je osm pod nulou,
slunko se mi krásně vyhnulo,
šlo na lov na mouchy,
já píšu koncert pro dva rampouchy.
A dva malí rampoucháři
mi nahlíží do rozepsaných not,
co poztrácel jsem, teď mi prišlo vhod,
ale už pozdě je,
každý sklízí to, co zaseje.