Z nashvillského podchoda

Děvče, já nevím, kdo z nás dvou dýl tady čeká,
ty nepředstíráš, ale já jako druhou kávu srkám.
Jsme tu jak zbytečné bóje a lidi jako řeka.

Děvče, je po půl a passé je pro nás další celá,
v pasáži průvan a hudba nezní tak, jak před chvílí zněla
zvu tě na doušek zapomnění kdyby jsi chtěla.

Můžeme jít na prachbídný film
anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu,
ztratíme pár slov, pár doteků, a nemusíme hlavu.

Děvče, nic nevíš, já dál stojím u vystydlé kávy,
smutek mi brání a zdá se, že přišel ten tvůj pravý,
zve tě na doušek usmíření
a já můžu sám jít na prachbídný film
anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu.

[: Tak se stmívá, nikde kolem žádná vamp,
žalmy zpívám světlům pouličních lamp. :]