Knihy

Překladatel: František Novotný Počet stran: 85 Nakladatelství: ISE Edice: Oikúmené Místo publikování: Praha Rok: 1993 Vydání: 4. Knižní žánr: filozofie ISBN: 80-85241-33-1 Cena: 32 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Poznámky:
První vydání - Praha 1937, druhé - Praha 1948, třetí - Praha 1958

Překladatel: František Novotný Počet stran: 80 Nakladatelství: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku Edice: Oikúmené Místo publikování: Praha Rok: 1994 Vydání: 3. Knižní žánr: filozofie ISBN: 80-85241-31-5 Cena: 32 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Poznámky:
První vydání - Praha 1936, druhé - Praha 1947

Překladatel: František Novotný Počet stran: 129 Nakladatelství: ISE Edice: Oikúmené Místo publikování: Praha Rok: 1992 Vydání: 3. Knižní žánr: filozofie ISBN: 80-85241-21-8 Cena: 32 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Poznámky:
První vydání - Praha 1932, druhé - Praha 1944

Překladatel: František Novotný Počet stran: 126 Nakladatelství: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku Edice: Oikúmené Místo publikování: Praha Rok: 1992 Vydání: 2. Knižní žánr: filozofie ISBN: 80-85241-20-X Cena: 28 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Poznámky:
První vydání - Praha 1941

Překladatel: František Novotný Počet stran: 82 Nakladatelství: ISE Edice: Oikúmené Místo publikování: Praha Rok: 1994 Vydání: 2. Knižní žánr: filozofie ISBN: 8085241-67-6 Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (07.02.2021)

Anotace:

Protagoras (Greek: Πρωταγόρας) is a dialogue by Plato. The traditional subtitle (which may or may not be Plato's) is "or the Sophists, probative". The main argument is between the elderly Protagoras, a celebrated Sophist, and Socrates. The discussion takes place at the home of Callias, who is host to Protagoras while he is in town, and concerns the nature of Sophists, the unity and the teachability of virtue. A total of twenty-one people are named as present.

Poznámky:

První vydání - Praha 1935

Původní název: Thucydidis Historiae I-II Překladatel: Václav Bahník Počet stran: 595 Nakladatelství: Odeon Místo publikování: Praha Rok: 1977 Vydání: 2. Knižní žánr: historie Cena: 41 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (neuvedeno kdy)

Anotace:

Málokdo byl povolanější napsat dějiny velké války mezi Athénami a Spartou podporovaným spojenci než Thukydides. Narodil se v Atice, byl Athéňan a ve škole sofistů se mu dostalo vynikajícího vzdělání. Přežil v Athénách hrůznou morovou epidemii a byl pak zvolen atickým vojevůdcem. Avšak neměl v bojích se Sparťany štěstí, byl za své vojenské neúspěchy odsouzen do vyhnanství a teprve po porážce Athén se směl vrátit do vlasti.

V prvních pěti knihách svého životního díla – Dějin peloponéské války – vypráví Thukydides předhistorii a průběh desetiletého boje svých krajanů se Spartou a v další části Dějin líčí výpravu na Sicílii. To, že dějepisec mohl v průběhu událostí, o nichž psal, mít styky i s nepřátelskou zemí, umožnilo mu sbírat bez překážek bohatý materiál a povznést se k objektivnějšímu stanovisku, i když zůstal po celý život věrným Athéňanem. Thukydidovo dílo je mezníkem ve vývoji dějepisectví.

Řecký historik si ve svém vypsání peloponéské války poprvé upřesňuje, co je cílem a jaké jsou metody dějepisného bádání, a staví je tak na pevnou vědeckou základnu. Jeho zásluhou přestalo být dějepisectví nezávazným sbíráním zpráv o významných událostech a jejich vyprávěním ze subjektivního zorného úhlu a stalo se tím, čím má být v každé době: poctivým hledáním pravdy o dávné i blízké minulosti.

Poznámky:

v Odeonu první vydání

Původní název: De raptu Proserpinae Překladatel: Jana Nechutová Počet stran: 109 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1975 Vydání: 1. Knižní žánr: divadelní hry Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:
Epos o třech knihách jednající o únosu Proserpiny. Autor byl velmi ctěn zejména ve středověku. Jeho silnou stránkou byly krátké lyrické básně. Bývá považován za posledního básníka klasické římské mytologie. Jeho dílo je spjato s politikou Stilichona.

Poznámky:
neprodejná členská prémie

Překladatel: Eva Kamínková Počet stran: 220 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1977 Vydání: 1. Knižní žánr: báje a pověsti Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:
Výběr příběhů s motivy trojské války.

Poznámky:
neprodejná členská prémie

Původní název: Aristotelis De arte poetica liber Překladatel: Milan Mráz Počet stran: 226 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1996 Vydání: 8. Knižní žánr: filozofie Cena: 139 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:
Umělci i filozofové starého Řecka dosáhli ve svých oborech výsledků, které mimořádně ovlivnily další vývoj lidského pohledu na svět a které jsou v mnohém podnětné i pro naši dobu. Platí to i o Aristotelově Poetice, prvním filozofickém díle, v němž se stalo básnické umění předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v něm zabývá především problematikou tragédie a epiky, které byly v Řecku považovány za nejzávažnější obory básnické tvorby, ale jeho úvahy se týkají i jiných druhů poezie a povahy umění vůbec. Celý výklad je založen na Aristotelově pojetí umění jako tvořivého zobrazování skutečnosti, které obohacuje lidské poznání, uspokojuje touhu po kráse a pomáhá zušlechťovat city člověka. Přestože Poetika se s největší pravděpodobností nedochovala pozdějším epochám ve své úplné původní podobě, stala se pro pozdní středověk i novověk jedním ze základních vodítek při řešení teoretických otázek básnické i dramatické tvorby i obecné problematiky umění.

Dnešní čtenář v ní nalezne poučení nejen o jedné významné složce Aristotelova myslitelského odkazu, ale i o značné části vrcholných děl starých řeckých básníků a o zásadách, podle nichž byla tvořena, a také o počáteční podobě mnohých otázek, k nimž se teorie umění musí – pokaždé v jiných souvislostech – stále znovu vracet. Některé skutečnosti svědčí o tom, že Poetika se původně skládala ze dvou knih, z nichž druhá, věnovaná řecké komedii, se ztratila již během starověku. Za pravděpodobné svědectví o obsahu této knihy se pokládá anonymní soubor krátkých výpisků dochovaný ve středověkém opisu a známý pod názvem Tractatus Coislianus nebo Anonymní pojednání o komedii, na jehož existenci upozornil v nedávné době slavný román Umberta Eka Jméno růže.

Poznámky:
Ve Svobodě první vydání

Překladatel: Pavel Oliva Počet stran: 231 Nakladatelství: Arista, Baset Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 2002 Vydání: 1. Knižní žánr: historie ISBN: 80-86410-28-5 Cena: 245 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:

Soubor 13 řečí zařazených do tohoto svazku je svým charakterem unikátní - představuje totiž jediný dochovaný soubor řečí, pronesených ve sněmu tzv. démégorií. Démosthénés je vytvořil a prednesl v letech 354-335 př. Kristem, tedy na vzestupu své politické aktivity v protimakedonské opozici.

Původní název: Scriptores historiae Augustae II Překladatel: Jan Burian, Bohumila Mouchová Počet stran: 302 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1982 Vydání: 1. Knižní žánr: historie Cena: 25 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (neuvedeno kdy)

Anotace:
Životopisy římských císařů byly vždy oblíbenou četbou, ať už se dostávaly do rukou současníkům nebo lidem žijícím v pozdějších historických obdobích. S touto skutečností počítal zřejmě i autor životopisné sbírky Historia Augusta, když někdy na sklonku 4. stol. nebo na počátku 5. stol. n. l. sepisoval pro široké čtenářské publikum biografie císařů, následníků trůnu i uzurpátorů svrchované moci Hadrianem počínaje a Numerianem a Carinem konče.

Hlavním záměrem tohoto blíže neznámého autora však nebylo líčení minulosti tak, jak vyplývalo ze zachovaných pramenů. Prostřednictvím historického výkladu se snažil získat čtenářský zájem, posílit jej zařazením zajímavých, ve skutečnosti však smyšlených dobových dokumentů, a současně nenápadným způsobem propagovat své vlastní představy o ideálním uspořádání římského impéria a rozdělení moci na jeho území.

Podle jeho názoru byl jedině Řím oprávněn ke světovládě, kdežto ostatní národy byly předurčeny k tomu, aby se podřídily a sloužily mu. Podmínkou římské velikosti byla pak shoda vládnoucích císařů se senátem a věrnost všech Římanů tradičním pohanským kultům. V době, kdy životopisec své dílo sepisoval a promítal své názory do minulosti ve snaze oživit jejich působnost, byla však situace zcela jiná. Řím již nebyl císařským sídelním městem a i senát ztratil dávno své význačné postavení. Vládnoucí císaři vyznávali křesťanství a na jejich dvorech se stále větší měrou prosazovali lidé cizího původu, zejména Germáni. Za těchto okolností se autor životopisů neodvažoval hlásat své názory přímo, ale záměrně volil formu průhledných paralel mezi popisovanou minulostí a svou současností.

Osobitý obraz událostí, které zachytil v biografiích z období krize impéria a jejího částečného překonání v letech 235 – 285 n. l., je tedy i prostředkem k poznání názorů pozdně římských tradicionalistů a současně i jejich omezených možností prosadit se v novém historickém prostředí.

Původní název: Scriptores historiae Augustae I Překladatel: Jan Burian, Bohumila Mouchová Počet stran: 355 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1982 Vydání: 1. Knižní žánr: historie Cena: 28 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (neuvedeno kdy)

Anotace:
Životopisy římských císařů se těšily ve starém Římě i později velké pozornosti. Zájem o tento žánr vzbudil svými Životopisy dvanácti císařů vysoký státní úředník Gaius Suetonius Tranquillus. (Jeho dílo vyšlo v AK v r. 1974). Čtenáři se z jeho biografií dovídali různé podrobnosti o osobnostech stojících v čele impéria, a to nejen v oficiální verzi, ale i v podobě pověstí, které byly tím přitažlivější, čím byly méně zaručené. Suetonius ukončil své dílo biografií císaře Domitiana (81 – 96 n. l.), zřejmě z toho důvodu, že nechtěl psát o vládcích své doby.

Jeho dílo inspirovalo další životopisce, kteří byli nepochybně ve stejné oblibě jako Suetonius. Ve středověkých rukopisech se dochoval i životopisný soubor, který měl zřejmě navazovat na Suetonia, ale současně se i lišil od jeho pojetí v tom, že obsahuje i životopisy následníků trůnu, spoluvladařů a dokonce samozvaných uzurpátorů císařské moci. Tato sbírka je zachována pod jménem šesti autorů, kteří vystupují jako současníci císařů Diocletiana a Konstantina (na přelomu 3. A 4. stol. n. l.).

Bližší zkoumání však ukázalo, že ve skutečnosti se za jmény šesti životopisců skrývá jediný autor, který žil a tvořil až na sklonku 4. stol. n. l., popř. na počátku století následujícího. Zahcovaný soubor začíná biografií Hadrianovou a končí císařem Carinem. Autor promítá do líčení minulosti i své osobní názory na ideálního, popř. špatného císaře, na otázky následnictví, postavení senátu a jeho vztah k císaři apod. a své vyprávění zpestřuje četnými, i když ne vždy historicky věrohodnými, anekdotickými epizodami a pikantními podrobnostmi.

Přitažlivost díla zvyšuje i osobnost autora, který patřil k přívržencům římského senátu a o němž se předpokládá, že byl jedním z posledních stoupenců pohanství v křesťanském Římě. Tento aspekt byl jedním, i když ne jediným důvodem, proč se ukryl do anonymity.

V prvním dílu Portrétů světovládců jsou vylíčeni římští císaři, kteří vládli v letech 117 – 235 n. l., druhý díl pokračuje biografiemi císařů do roku 285 n. l.

Původní název: De architectura libri decem Překladatel: Alois Otoupalík Počet stran: 438 Nakladatelství: Arista, Baset Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 2001 Vydání: 3. Knižní žánr: architektura ISBN: 80-86410-23-4 Cena: 255 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:

Legendární Vitruviův spis O architektuře je jediným zachovaným dílem svého druhu z římské odborné literatury. Římský architekt Vitruvius jím vytvořil základní učebnici antické architektury, v níž encyklopedicky, jak bylo v jeho době zvykem, shrnul všechny potřebné a používané znalosti a poznatky z oboru technických věd.

Původní název: Ammiani Marcellini Rerum gestarum libri qui supersunt Překladatel: Josef Češka Počet stran: 849 Nakladatelství: Arista, Baset Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 2002 Vydání: 2. Knižní žánr: historie ISBN: 80-86410-26-9 Cena: 350 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:

Ammianus Marcellinus (kolem 330 - 400) se literárně proslavil jako historik. Prošel vojenskou kariérou, zúčastnil se mnoha válek, bojoval proti Peršanům pod velením císaře Juliána, kterého obdivoval jako ideálního vládce. Ač původem Řek, sepsal latinsky obsáhlý historický spis v 31 knihách, nazvaný Rerum gestarum libri. Navázal v něm bezprostředně na proslulého předchůdce Tacia; začal nástupem císaře Nerv yna trůn (r. 96) a skončil porážkou císaře Valenta u Hadrianopole. Z jeho spisu se dochovaly knihy 14 - 31, zachycující období od roku 354, tedy události, jichž byl autor sám účastníkem, a jeho svědectví jsou tedy autentická.

Ammianovy Dějiny jsou nesmírně důležitým pramenem k poznání politické a vojenské historie 2. pol. 4. století.

Překladatel: Radislav Hošek, Rudolf Mertlík, Ferdinand Stiebitz Počet stran: 458 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1983 Vydání: 1. Knižní žánr: beletrie Cena: 33 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:
Svazek řeckých epigramů helénistického a římského období volně navazuje na Nejstarší řeckou lyriku (AK 44). Název epigramma, tj. nápis, naznačuje původ epigramu. V nejstarší době to byly skutečné nápisy obsahu čistě věcného, umístěné na budově, pomníku, náhrobku nebo daru. Jejich tvůrci byli místní básníci, jen ojediněle skuteční mistři, ale právě jimi pronikáme do opravdových, rozmanitých situací denního života. V nich k nám hovoří úspěšní vítězové sportovních a uměleckých zápolení, tvůrcové hodnot občanského života, ale i ti, kteří pociťují žal z odchodu nejbližšího člověka či zvířete.

Literární epigramy té doby už mají převážně ten ráz, jakým se vyznačuje dnešní epigram. Jsou úsměvné, ale i kritické, výsměšné a sžíravé. Čtenář se zasměje nad drobnými scénkami z milostného života, nad kritikou básníků, filozofů, lékařů, řemeslníků, ne vždy bude souhlasit s výsměchem lidských nedostatků či tělesných vad, zamyslí se nad některými sentencemi a mnohdy snad i nad vlastním postojem k životu.

Původní název: P. Vergili Maronis opera Překladatel: Otmar Vaňorný Počet stran: 425 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1970 Vydání: 1. Knižní žánr: poezie Cena: 32 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:
V roce 1930 oslavil celý vzdělaný svět významné jubileum. Bylo tomu dva tisíce let, co se narodil v italském městečku Andách nedaleko Mantovy veliký římský básník Publius Vergilius Maro. Sám císař Augustus získal Vergilia pro myšlenku napsat epos, v němž by se zrcadlila celá dávná minulost římského národa. Tak vznikla epická báseň líčící Aeneův útěk z Tróje, jeho bloudění po moři a konečně šťastné přistání v Latiu, spojené s budoucí slávou věčného Říma. Tak se stal Vergilius římským Homérem a jeho Aeneis jakousi římskou biblí.

Původní název: Sophoclis tragoediae Překladatel: Ferdinand Stiebitz, Václav Dědina, Radislav Hošek Počet stran: 623 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1975 Vydání: 1. Knižní žánr: divadelní hry Cena: 41 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: NE

Anotace:
Sofoklés je největší z proslulého trojhvězdí autorů antické tragédie: Aischylos, Sofoklés, Eurípidés. Jeho život spadá do zlaté doby Athén v V. století př. n. l. za Periklea. (Narodil se kolem roku 496, zemřel roku 406). Více než dvacetkrát získal svými tragédiemi při dramatickém závodě athénském první cenu. Třetí cenou, jež se rovnala propadnutí, nebyla nikdy odměněna žádná z jeho sto třiceti tragédií.

Z tohoto díla se zachovalo sedm úplných tragédií a četné zlomky, především ze satyrského dramatu Slídiči, objeveného teprve roku 1912 v egyptských papyrech. Nejmohutnější jsou jeho tragédie z okruhu bájí thébských: Král Oidipús vypravuje na příběhu muže, jenž nevědomky zabil svého otce a žije v manželství s matkou, o nevyhnutelnosti osudu. Oidipús na Kolónu líčí konec jeho strastiplného života a Antigoné zachycuje osudy Oidipovy dcery, která přes zákaz pohřbí svého bratra a pyká za svůj čin smrtí, konflikt svědomí a příkaz otce.

Z okruhu bájí homérských čerpal Sofoklés látku k tragédiím Aiás, jež zpracovává dramaticky sebevraždu hrdiny stojícího mravně výš než božstvo, Élektrá, která líčí osud Agamemnonovy dcery Élektry a pomstu Orestovu, a Filoktétés, jež předvádí psychologicky podaný příběh jednoho z homérských hrdinů. Poslední ze zachovaných tragédií, Tráchíňanky, líčí Hérakleovu smrt a jí předcházející rodinný konflikt.

Sofoklés jako stále hraný dramatický básník náleží k nesmrtelným postavám světové vzdělanosti a jeho dílo k největšímu kulturnímu odkazu antiky. Souborně vychází v češtině poprvé.

Překladatel: Radislav Hošek Počet stran: 523 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1993 Vydání: 1. Knižní žánr: filozofie ISBN: 80-205-0347-1 Cena: 149 Kč Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (neuvedeno kdy)

Anotace:
65. svazek Antické knihovny seznámí čtenáře s jedním z nejzajímavějších děl antické literatury – Platónovou ústavou. Zakladatel idealistické linie v řecké filozofii Platón pocházel ze vznešené rodiny, což ho předurčovalo k politické dráze. Jeho životní zkušenosti ho však od cesty odvrátily. Založil vlastní filozofickou školu, jejímiž členy se stali např. i Hérakleidés z Pontu nebo Aristotelés. Platón sám se praktické politiky stranil, ale zabýval se teorií řízení státu, vymýšlel reformu politického života, hledal ideální státní zřízení, ve kterém by mohla být uskutečněna dokonalá spravedlnost. Ideálním vladařem-strážcem podle něho může být pouze filozof, morálně i intelektuálně dokonalý. Své názory Platón vkládal do úst Sókratovi, který se v rozhovoru snaží přesvědčit o jejich správnosti své přátele. U nás se první známky znalosti tohoto díla objevují již ve 14. Století. Z prvního, byť neúplného, českého překladu E. Peroutky vycházel František Novotný v roce 1921.

Nový překlad Radislava Hoška snad čtenáře přesvědčí, že i 2400 let po svém vzniku může být Ústava živým zdrojem inspirace nejen pro státníky i filozofy, ale pro každého z nás.

Překladatel: Antonín Minařík, Antonín Hartmann, Václav Bahník Počet stran: 473 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1976 Vydání: 1. Knižní žánr: historie Cena: 33 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (neuvedeno kdy)

Anotace:
Druhý svazek díla nejvýznamnějšího historika císařské doby zahrnuje tři drobné práce z počátku jeho literární činnosti a jeho první velký historický spis, nazvaný Dějiny.

Tacitovy spisy Život Iulia Agricoly, Germánie a Rozprava o řečnících jsou sice svým rozsahem pouhým zlomkem jeho literární činnosti, avšak svým obsahem jsou klíčem k poznání Tacitovy osobnosti. Na jejich stránkách se často objevují myšlenky, které později znovu, v dokonalejší formě vyjádřil ve svých stěžejních dílech, Dějinách a Letopisech.

Monografie Život Iulia Agricoly je vlastně jakousi posmrtnou chvalořečí na Tacitova tchána, slavného vojevůdce a podrobitele Británie. Agricola je v Tacitově pohledu vzorem občanských ctností, ztělesněním starořímské virtus. Velikost a význam jeho osobnosti ostře kontrastuje s jeho vrstevníky a především osobou císaře Domitiana, závistivého a krutého despoty. Již v tomto prvním spise se plně projevuje Tacitovo mistrovství psychologické charakteristiky postav.

V Germánii zachytil Tacitus soudobé vědomosti o germánských kmenech žijících v evropském vnitrozemí východně od Rýna a severně od Dunaje. Podává zde zajímavý výklad o geografických poměrech, o rozložení jednotlivých kmenů, o jejich povaze, náboženských představách a celkovém způsobu života. Toto dílo je tedy nejen osobitou součástí Tacitova literárního odkazu a římské literatury vůbec, ale pro množství věcných údajů, které bychom, nebýt jeho, vůbec neznali, zůstává stále i velmi cenným pramenem k poznání nejstarších dějin evropského vnitrozemí.

Soubor Tacitových drobných spisů uzavírá Rozprava o řečnících, jež řeší otázku postavení řečnictví a možnosti jeho rozvoje za císařství.

V rozsáhlém historickém díle nazvaném Dějiny zachytil Tacitus ve 14 knihách události z let 68 – 96 n.l., tedy od smrti Neronovy do smrti Domitianovy. Dochované torzo (první čtyři knihy a začátek páté) líčí události necelých dvou let: roku 69, kdy se na římském trůně po prudkých a krvavých občanských bojích vystřídali rychle za sebou císařové Galba, Otho a Vitellius a legiemi na Východě byl provolán nový císař, Vespasianus, a roku 70 až do té doby, kdy Titus oblehl Jeruzalém. Při líčení těchto rušných událostí projevil Tacitus mimořádné schopnosti pro dramatické zachycení jednotlivých situací stejně jako pro přiléhavou psychologickou charakteristiku jednajících osobností. Pod povrchem vyprávění je však ukryt i závažný myšlenkový obsah – Tacitus, jehož ideálem zůstává republikánská státní forma, dospívá nakonec k poznání historické nutnosti císařství, které mu zaručuje vnitřní mír státu.

Tacitus náleží k řídkým zjevům římského písemnictví, které překonalo řecké vzory. V antice nebyl dostatečnou měrou pochopen a oceněn. Náležité ocenění mu přinesl teprve novověk, kde působil na dějepisectví a dal i tvůrčí inspiraci mnoha dramatikům, básníkům a prozaikům. Také v české literatuře lze nalézt četné ohlasy Tacita např. u Machara, Vrchlického, Bezruče aj.

Poznámky:
Dějiny - vydání druhé

Původní název: Cornelii Taciti Ab excessu divi Augusti Překladatel: Antonín Minařík Počet stran: 554 Nakladatelství: Svoboda Edice: Antická knihovna Místo publikování: Praha Rok: 1975 Vydání: 3. Knižní žánr: historie Cena: 32 Kčs Vloženo: 03.07.2007, 14:45 Přečteno: ANO (neuvedeno kdy)

Anotace:
Letopisy (Annales) či Od smrti božského Augusta knihy – jak snad zněl původní název – patří k nejvýznamnějším dochovaným klenotům antické literatury.

Tacitus v nich zachytil dobu raného císařství za vlády členů julsko-klaudijského rodu. Ke své činnosti přistoupil po odstranění zloducha Domitiana v klidných letech vlády Trajánovy. Uvolněná atmosféra mu dovolila volně popsat dobu, která už bezmála začala být idealizována, jako plastický obraz složený z postav velkých i malých samovládců, kariéristů, zvrhlíků i jimi zničených čestných osob. Tacitus se projevil jako mistr historického portrétu, který oslavil občanskou zdatnost a odsoudil zlo pro výstrahu příštích pokolení.

Pro svůj styl odlišující se pestrostí a naopak i umělým zestručněním od klasického pojetí nebyl Tacitus přes svou uhlazenou jemnost přijat svými nástupci – ostatně v dobách, kdy revoluční tón díla nebyl přijatelný – a byl objeven až renesancí.

Od té doby byl Tacitus zdrojem námětů, v nichž se buď střetávaly zájmy státu a jednotlivce, anebo kde byla odsouzena absolutistická vláda. Velký francouzský dramatik Racine (Britannicus – 1669), ruští děkabristé, Puškin, který v úmyslu sespat Borise Godunova začal r. 1825 číst Letopisy, až po Sienkiewicze a R. Gravese v dnešních dnech, ti všichni se opíraly o Tacitovy Letopisy. Vrcholné dílo antické historické literatury nepochybně uchvátí i našeho čtenáře.