Ping pong

Jako pinpongovej míček si občas trochu připadám,
od rána do večera lítám, a nevím odkud, ani kam,
okolo jenom samí hráči, už dávno jejich finty znám,
já vážně jednou řeknu: stačí, teď někam poletím si sám.

Tak denně stokrát ránu chytím, a každá jinou faleš má,
nikdo se neptá, jak se cítím, jestli mě ping-pong zajímá,
ty rány stále více bolí, zejtra už budu muset říct:
kašlu vám na zelený stoly, než dělat míček, raději nic.