Naděje s bukovými křídly, Mrtví

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře

jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového


Mrtví

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme

Po chrpách, které kvetly loni
slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného