Plútarchos (GRC)

Plutarchos (před 50 Chairóneia - po 120), řecký filozof a životopisec. Většinu života strávil v rodném městě, kde zastával významné úřady včetně archontátu, v letech 95-120 byl knězem v delfské věštírně. Hojně cestoval a na svých cestách poznal Řecko, Egypt a Malou Asii, často také z úředních a studijních důvodů pobýval v Athénách a Římě. Jako autor byl mimořádně plodný; obsahduje se, že napsal cca 250 spisů, z nichž se ovšem dochovala necelá polovina. Tematicky se dělí do dvou skupin: 1) životopisy (Bioi paralléloi) a 2) spisy filozoficko-etické (souhrnně nazývané Éthika) a ostatní. Byl velmi sečtělý v antické literatuře a své texty obohatil množstvím citátů z mnoha oborů. Pro šíři svých zájmů je považován za posledního univerzálního řeckého myslitele. Měl pozitivní vztah k římské moci a těšil se přízni císařů Trajána a Hadriána a díky ní zajistil pro svou řeckou vlast četné výhody. Jeho díla byla pro ušlechtilý obsah a humanitní zaměření oblíbena již za jeho života, hojně čtena v Byzanci a posléze v západní Evropě, kde byl po cleý středověk školním autorem. Od 16. století byl Plútarchos překládán a mnozí autoři (W. Shakespeare, P. Corneille, J. Racine, francouzští a němečtí filozofové) se jím inspirovali ve vlastní tvorbě. V Čechách se první překlad Plútarcha objevil počátkem 17. století, více se mu pak věnovali překladatelé od poloviny 19. století.